Mini ochutnávka fantasie

Někdo se dívá. Každý z nás má jiný zrak. Leckomu žhnou oči jako Slunce v pravé poledne. Ale málokdo má oči po planetách. Saturn. Prstenec obepíná kolem dokola veliké oko. Možná, aby lépe viděl na Slunce. Jak jinak by ho dokázal neztratit z dohledu.
Někdo se dívá. Každý z nás vidí něco jiného. Já vidím dvě němé tváře v družném rozhovoru. Vzájemně si potřesou ploutví a vymění si pár vřelých slov, tak vřelých až voda začne bublat. Vidím dvě bubliny, pruhované jako duha. Dva nezmaři si mostem lásky vyměnili mízu a teď pučí. Tam dole a oba nastejno.
Někdo se dívá. Každý z nás se dívá z jiné strany. Já vidím housenku. Buclatá zelená stonožka, sto nohou a jen dvě boty. Bačkůrky s bambulkami, růžovými jako tváře malé holčičky. Má kolem krku řetízek z bleděmodrých korálků. Zapne si ho na dva malé cvočky. Řetízek je rozbitý, zahodila ho na zem. Leží na cestě. Cesta vede přes hory pod úbočí skal. Indiáni se svolávají kouřovými signály, na kopcích.
Někdo se dívá. Leckdo vidí věci vzhůru nohama. Já vidím myš. Nebo spíš křečka co se nacpal k prasknutí. Dívá se na mě svým pohledem a pak nenápadně mrkne pravým okem, jakoby nic. Z každé strany mu trčí dva fousky jako dva hadi. Potkali se jednoho vlahého rána za sykavého ticha. Opřeli se o sebe jazyky a odpočívají. Navzájem si sykají své zkazky o slastech společného soužití.
Někdo se dívá. Ne každý se na věc dívá ze všech stran. Já vidím muže a ženu, jako bůh sleduji jejich kroky shora. Drží se za ruce, půjdou, bok po boku, společnou cestou. Kruh se uzavírá.
Někdo se díval a někdo ne. Někdo je Slunce a někdo Saturn. Slunce skrývá oči za víčky a oslepne, Saturn se ukryje za dvěma prstenci a tak se snadno vyrovná Slunci. Slepý se nedívá a nevidí tělo, ty se díváš a nevidíš srdce.