Kruh
Přinesl se časem kruh.
Sám.
Jen pro tebe,
chci;
vlastně, přeji si Tě v něm.
Dám ti náruč plnou hvězd!
Vidět Tě svítit,
když kruh žhne tíhou kletby,
uprostřed.
Lámeš se
a
Proplouváš skrz Tebe.
Dlaněmi lesklými na uhel
pronikám do čirého skla
z šedé oceli.
Kápí studu,
dám Tvé hvězdy do vázy
a daruji Ti její chuť.
Voní po laciném tabáku.
Máš srdce ze stříbra,
dívej se, jak teče
skrz ten kruh
pryč.
Jen
hvězdy ve váze nám
shnily na popel.
Nevadí, nakrájím nové,
Stříbra máme dost.
Malé kousíčky padají
lehce a
jen Zem se chvěje
pod údery tvých řas.
Ležíš,
tělo svítí do světových stran.
Tvůj úsměv
na dně hrnku
se zlatým okrajem
padá do ranního prázdna
po drobkách
k snídani.
Kruh se uzavírá,
kamsi uprostřed vesmírů
tělo dohasíná.
A mě pro útěchu
zbude zítřek
alespoň prozatím...
Žádné komentáře:
Okomentovat