Láska je opium lidstva

Byl jednou jeden chlapec jménem Petr Pan a ten chlapec žil v zemi Nezemi a nikdy nezestárnul a navždy zůstal chlapcem.

Byla jednou jedna dívka jménem Wendy a ta vyprávěla po večerech sourozencům pohádky a každý rok na jaře chodila Petru Panovi zamést domeček a on za ní létal, když se mu zachtělo a poslouchal tajně za oknem pohádky.

Nestárnoucí pohádka a ohromná romantika, ale co když se to vezme realističtěji? Petr Pan pořád zůstane chlapcem, co tvrdošíjně odmítal vyrůst. Jako dospělý by totiž musel přestat dělat skopičiny a začít pracovat a vydělávat, ale především rozvíjet „vztah“ s Wendy – brát jí na rande, utrácet za ní ty v potu tváře vydělané peníze, mít jí pořád v patách a nakonec si jí vzít. A tak prostě nevyroste. Tečka.

Wendy to má o poznání složitější. Ona totiž nežije v zemi Nezemi a stárne. A je zamilovaná. Není se čemu divit, Petr Pan je pohledný, dobře stavěný, šermuje, létá, válcuje všechny ty chudáky dospělé svou představivostí, důvtipem a dětským šarmem. Je v něm cosi tajemného a přitažlivého a vůbec; pro mladou slečnu je tenhle klučina vážně kus chlapa.

Tak znovu, Wendy stárne, miluje Petra Pana (který prozměnu nestárne vůbec a miluje její pohádky) a najednou nevypráví proto, aby „se prckům líp spalo“, ale proto, že ví, že pod římsou je schovaný Petr Pan a bedlivě poslouchá. Tomu sice přijde, že se Wendy trošku změnila, ale dokud vypráví pohádky a jednou za rok mu přijde vygruntovat, tak ho to zas až tak „netrhá“.

 

Že přeháním? A co to má společné se skutečnou láskou? Hodně. Každá dívka má v sobě kousek Wendy, která trpělivě čeká na svého Petra Pana (námořníka, vojáka, šlechtice, dělníka a koneckonců i třeba manažera), který za ní zaskočí, kdy se mu zachce. (Pravda od doby emancipace občas čekají Petři Panové na Wendy, ale to je jiná pohádka.) A každý mladý muž je tak trochu Petrem Panem, který odmítá vyrůst víc, než je nutné (a mít víc zodpovědnosti, než je nutné) a má svou Wendy, která se mu nevěší na paty a občas mu přijde „zamést domeček“. Každá Wendy umí něco, co fascinuje právě toho jednoho „správného“ Petra Pana, každá Wendy stárne a začíná líčit nenápadná, romantická a roztomilá oka na létajícího chlapce a každá šikovná Wendy svého Petra Pana nakonec přesvědčí, že bude mnohem lepší, když budou bydlet spolu a on za ní nebude muset létat a vůbec už bylo na čase, aby se konečně rozhodl pro tu správnou věc. A že pak ta pohádka ztratí celé kouzlo? Ale kdeže, každý Petr Pan nakonec pochopí, jak krásné může být zestárnout společně.