Odi et amo

Všechnu lásku světa dávám za vzkříšení,

zíráš na mě, tak černobíle šedivá

stojíš na prahu svých dveřích do neznáma

ničemně kamenných, co nepustí tě ven.

Na Tvém malinkatém oltáři nechám hořet svíci,

díváš se na mě a mlčíš si,

nenávidím tu chvíli za rozbřesku,

kdy se ptávám: Proč jsi tam a já tady?

a když tak neslyšně spíláš mi;

já všechnu touhu světa dávám za spasení

našich duší a posledního rozhovoru.

Plakala jsem proto, co jsem řekla, snad

pláču pro to, co jsi mě nenechala dokončit.

Ledová královna poklekla hluboko pod zem,

už neumím dát lidem čas.

Nenávidím, nepoklekám před nebem

co se jen tak dívalo, jak lítá sklo a těla;

pak nic, jen chladný kámen dává mi odpovědi,

co nestačí a nepoklekám, spílám nebi,

té falešné svátosti, co ti nechala

celou zemi klečet na prsou. Cítím ji a

nenávidím tvůj osud psaný do mé tváře.

Zjizvený obličej naposled obrátím k obloze:

Odi et amo; nezbavím se kříže

a nikdy neutiším strach.