Nekonečnost pochyb

Někdy se úzkostí tulíš ke své touze, odvracíš oči od své malosti. Soumračnost tvých cest osudu nemá teď a tady a přece, z bylo a bude se žít nedá. Tak poslouchej, že ti tluče srdce, je tvoje, je celé jenom tvoje a nemusíš ho pokaždé dát celé. Trápíš se? Říkáš si, že to bude jinak. Nebude, tušíš, že nebude a toužíš ve své úzkosti po ruce co pevně popadne tě a nedá na tvé nářky. Budete spolu tápat miriádou stezek a budeš sténat, budeš křičet, ale ne, neztratí se ti. Ani když nebudeš ke snesení se ti neztratí. Jen ho nepokoušej, nech ho vydechout, dokázal toho tolik a tobě zbývá jen vkročit do prázdna a postavit se vlastní pýše, a růst, a růst - aby tě pevně nedržel jen proto, že se zmítáš, aby to udělal proto, že chce.